10. května 2015 v 22:07
|
Velmi krásné období, první opravdová láska. Člověk je zamilovaný, myslí jen na toho druhého, chtěl by být pořád s ním, ale většinou první láska končí rozchodem. Pro mě to tato zkušenost nebyla nic příjemného.
Všechno začalo kolem Vánoc, potkala jsem jednoho kluka, který se o mně zajímal a dobře jsme si rozuměli. Často jsme spolu chodili ven a asi týden před Vánoci si dali svou první pusu. Každý den jsme si psali a když to šlo, tak jsme byli spolu. Všechno bylo jako v pohádce, pro mě dokonalé. Neviděla jsem jeho chyby, ani že se k sobě skoro vůbec nehodíme. Byl pro mě jako princ z pohádky, ale né všechny pohádky mají šťastný konec a tato byla jedna z nich. Pohádka s nešťastným koncem. No už asi po měsíci jsem se z první zamilovanosti probrala a začala jsem vidět i nějaké drobný chybičky, ale nijak mi nevadili, přehlížela jsem je. Hrozně moc jsem ho v tu chvíli milovala, byl pro mě ten nejdůležitější ze všech. Myslela jsem jen na něho. Nechtěla už jsem být nikdy bez něj. Takhle to šlo ještě relativně dlouho. Byli jsme spolu skoro čtyři měsíce, ale to bych nebyla já, abych mohla být dlouho šťastná. Žádné mé šťestí netrvá dlouho. Asi 14 dní na mě neměl čas a to bych nebyla já, kdybych se nesnažila s tím něco udělat, ale bohužel špatně. Takže jsme se pak rozešli, protože mi hrozně chyběl achjo. Náš vztah se rozpadl velmi rychle, jako domeček z karet. Je vidět, že nebyl moc pevný , jinak by něco takového v pohodě překonal. V tu chvíli mě to hrozně bolelo a nemohla jsem se z toho dostat, pořád když si na něj vzpomenu, tak mi je smutno, ale už se mi nechce brečet a myšlenky na něj mě už netrápí. Chvíli jsem se kvúli němu ctěla i zabít, ale naštěstí jsem to neudělala. On za to stejně nestál.
S odstupem času opravdu vidím, že to pro nás dva bylo asi nejlepší, stejně bychom jednou zkončili, neměli jsme skoro nic společného. Smáli jsme se spolu a prožili spolu kus života, na který budu dlouho vzpomínat, ale jen v dobrém. Když to tady tak vidím, tak se mi zdá, že jsem byla úplně tupá, ale to se někdy prostě stává, srdci člověk neporučí. Bude to měsíc a už mě to skoro nebolí.
Došlo mi, že on ke mně nemohl nic moc cítit, protože kdyby ano, tak by se ke mně choval jinak, docela často. Zjistila jsem, že kluci jako on nejsou pro mě a budu se snažit jim vyvarovat. Při příštím vybírání budu opatrnější. Už vím, co nechci a co naopak chci a už nikdy se nevrhnu takhle po hlavě do vztahu, nejdřív toho někoho aspoň trochu poznám. To by měl každý, než se vrhne do vztahu. Být s někým koho vůbec neznáte asi nebude vždy to nejlepší, hlavně pokud jste jako já a neumíte se všemu dokonale přizpůsobit a na každou volnou chvíli něco vymyslet, abyste se nenudili, vy ani váš partner. Já už moc dobře vím, jakého partnera bych v budoucnu chtěla a došlo mi, že počkat si se někdy opravdu vyplatí.
Doufám, že jsem vás neunudila k smrti a že si někdo z mého případu vezme příklad a v budoucnu neudělá stejnou chybu, mě opravdu velmi bolela.
"Je třeba být si trochu podobni, abychom si rozuměli, ale trochu rozdílní, abychom se milovali." Jean Jacques Rousseau
Krásný a dojemný článek. Já jsem teď se svým přítelem ukončila vztah po roce. Byla to taky první láska. Rozešli jsme se v dobrém a zůstáváme nejlepšími přáteli, ale bolí to. Opravdu jsem si myslela, že mi X nějakým způsobem ovlivní život. Bohužel odchází na gymnázium do jiné školy a asi bychom se už vůbec nevídali. On mě bere stále jako kamarádku, ale já nemůžu zapomenout... dneska by to b přesně rok, za hodinu a devět minut. Ale bohužel. Těším se na další články z tvého života. :) A držím palce v hledání nové lásky. Však jich ještě bude!